NÁRODNÍ PAMÁTNÍK ODPOSLECHU (NPO) je soubor tří žulových reliéfů brodského sochaře Radomíra Dvořáka (1959) v opuštěných zatopených lomech. UCHO (lom Jednička, 2005), ÚSTA (lom Dvojka, 2006), OČI (lom Střelnice 2007)
Významným impulzem pro realizaci celého cyklu a zvláště prvního reliéfu - UCHA byla návštěva R. Dvořáka ve faraonských žulových lomech v Asuánu (2003) s rozpracovaným obeliskem a nevyzdviženou sochou. Tedy hra na Egypt doma. Tisíce otroků netřeba, neboť technologie zpracování granitu za těch pár tisíc let poněkud pokročila. Chvíli trvalo jednání s obcí i příprava díla - zprvu pod poetickým názvem UMĚNÍ NASLOUCHAT. Lipnický GENIUS LOCI = duch Jaroslava Haška však dílo v průběhu tvorby způsobil přejmenování na Bretschneiderovo ucho - Národní památník odposlechu (později označení celého TRIPTYCHU). Komično a vážnost kamenných monumentů bývají většinou v přímém rozporu. Nikoli však na Lipnici! Tady se směje nejen srdce, nýbrž i žula, a to zplna hrdla, hezky od plic. Proto se stal patronem všech tří reliéfů Ing. Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška a vzorný živý model jeho geneticky upraveného portrétu HLAVA XXII (2013).
Na vzniku UCHA a ÚST (2006) se podílely autorské týmy složené z Dvořákových žáků z Kamenosochařského střediska světelské Střední uměleckoprůmyslové školy, tím se ze studentů stali spoluautoři. ZLATÝ VOČI už autor realizoval sám s podporou Grafické školy Jihlava a Kraje Vysočina.
Sochy a reliéfy vytesané do skalních masivů lze v České republice nalézt např. v Liběchově (Václav Levý – 19. stol., v Betlémě u Kuksu (M. B. Braun – baroko), poblíž Kopicova statku u Turnova (naivní sochař Kopic – 20. stol.), poblíž Kunštátu (Stanislav Rolínek – 20. stol.)... Ve všech uvedených případech se jedná o zásahy do pískovce, tedy do mnohem měkčího a snáze opracovatelného materiálu.
Obtíže se zpracováním žuly jsou však bohatě vyváženy trvanlivostí díla (tisíce až desítky tisíc let) ve srovnání pískovcem (stovky let).
ZLATÝ VOČI (2007)
Žulový reliéf v lomu Střelnice, šířka 500 cm.
Autor návrhu a realizace: RADOMÍR DVOŘÁK
Mecenáš: Mg. Milan Dušák, majitel a ředitel Grafické školy Jihlava, Kraj Vysočina
Logistika: Stanislav Rýpal a Jiří Moravec
Realizační čas: červen - červenec 2007 = 40 dní a nocí. Poslední tři dny a noci autor práci přerušil v součtu jen na 9 hodin, kvůli spánku (v pořadí 2 + 3 + 4 hodiny).
Výroba koule a písma, plus zlacení: Richard Voňka.
Sádrový model v měřítku 1:6 sice autor sice vytvořil, ale dílo realizoval na ztracenou kresbu (kresba přimo na skále 1:1, která prohloubením tvarů zanikne). Z loďky byly zavrtány do skály tři spodní kotvy. Na ně bylo přichyceno lešení částečně smontované nad skálou...
Dílo je rámcově inspirováno tradičním symbolem božího oka (v trojúhelníku) a vnáší i do předchozích prací zpětně duchovní dimenzi - ideu vševidoucnosti, po které snad mnozí lidé touží (třeba jen orwelovsky), ale nikdy jínemohou dosáhnout. Rámcový tvar oka však lze také chápat jako průzor v šatu zahalujícím tvář (jako u muslimských žen, teroristů, ninjů, zásahových jednotek policie, ale i kajícníků - neboť pozorovat skrytě a nepoznán je jistě jiné než se jen tak dívat.
Dílo dovršuje cyklus věnovaný komunikaci a monitorování lidské činnosti a soukromí. Navazuje na Bretschneidrovo ucho a ÚSTA PRAVDY - ve všech těchto případech se jedná o anatomický detail, symboly komunikace a sledování (mluvit, poslouchat, pozorovat), shoduje se i měřítko (zhruba 28:1), umístění (stěny lipnických lomů) i rukopis (daný použitými nástroji). Pod recesistickou slupkou nutnou pro medializaci a propagaci díla existuje paralelně výtvarný koncept mapujíci pozici a existenci člověka ve světě, stejně jako vztah sochy a místa (kde přirozené stárnutí sochařského povrchu, jeho splývání s okolím- hraje důležitou roli), vztah minulého (opuštěný lom) a přítomného (lom oživený reliéfem, jeho odrazem ve vodě i příchozími poutníky). Z díla politického se snad časem stane znovu dílo poetické, případně z turistické atrakce místo kultovní... Egyptské pyramidy zažily již ve starověku obojí funkci (jen v obráceném pořadí...).
Autor bydlel v provizorním přístřešku na břehu lomu. Za celou dobu neutratil ani korunu. Na základě reportáží celostátních televizí "o vyhladovělém poustevníkovi" mu lidé přinášeli tolik jídla a pití (např. vrchní nadlesní jedno vajíčko a jedno pivo denně), že měl na rozdávání. Pečlivě vedený seznam chlebodárců je součástí archivované dokumentace díla.
Pravé oko (z čelního pohledu vlevo) je otočná žulová koule o hmotnosti asi 80 kg v důlku. Další verze kamenného kompjůtru.